Dvojník. Nétička Nezvánova a Malinký Hrdina

«Bylo bez mála osm hodin z rána, když se titulární rada Jakub Goljadkin probral z dlouhého spánku, zívnul, protáhl se a otevřel konečně úplně své oči. Ostatně asi dvě minuty ležel nehybně na své posteli, jako člověk ne-zcela ještě přesvědčený, probudil-li se, či spí-li ještě, bdí-li a je-li skutečnost vše to, co se nyní děje vůkol něho, či jest to pokračování jeho zmotaných snů. Avšak smysly pana Goljadkina počaly brzy jasněji a zřetelněji vnímati své obvyklé, každodenní dojmy. Jako staří známí pohlédly na něho zelenavě špinavé, začazené, uprášené stěny jeho malinké světničky, jeho prádelník z mahagonového dřeva, stolice, obarvené na způsob mahagonu, stůl, obarvený na červeno, turecký divan, potažený voskovaným plátnem červenavé barvy se zelenými kvítečky a konečně na kvap svlečené včera šaty a hozené na hromadu na divan.»
«Otce svého nepamatuju. Umřel, když mi bylo dvě léta. Má matka se provdala podruhé. Toto druhé manželství přineslo jí mnoho hoře, ačkoli vzniklo z lásky. Můj otčím byl hudebník. Osud jeho jest velice pozoruhodný: byl to nejpodivnější člověk ze všech, koho jsem znala. ... Příjmení mého otčíma bylo Jefimov. Narodil se na panství velmi bohatého statkáře a byl synem jistého chudého hudebníka, jenž se po dlouholetém kočování usadil na panství onoho statkáře a byl členem jeho orchestru. ... Dědictví záleželo z černého fraku, bedlivě šetřeného nebožtíkem, který se stále ještě nadál, že nalezne místo, a pak z houslí na pohled zcela obyčejných. Nikdo nečinil námitek proti tomuto dědictví. Ale po nějakém čase k statkáři přišel první houslista hraběcího orchestru s listem od hraběte. V listě onom hrabě žádal, aby přemluvili Jefimova, by prodal housle, zbylé po Vlachovi, jež si hrabě velice přál získati pro svůj hudební sbor. Nabízel za ně tři tisíce rublů.»
«Strhl jsem se sebe šáteček a líbal jej, nemoha se vzpamatovati; několik minut byl jsem jakoby smyslů zbaven... Lapaje vzduch obracel jsem se na trávě a díval se tupě a nevědomě před sebe, na chlumy, pestrající se nivy, na řeku, která se klikatě kolem nich vine tak daleko, jak jen zrak jí mohl dostihnouti... Bylo mně pojednou volněji — oddechl jsem si svobodněji. Ale přes to přece celá duše moje se zúžila, snad nějakou předtuchou anebo očekáváním. ... Pojednou se celá hruď moje jaksi otřásla, zaštkala, jakoby ji něco bodlo, a slzy, sladké slzy vytryskly mi z očí. Zastřel jsem si rukama tvář, celý se třesa, jako malý kvítek, a oddal jsem se zcela prvnímu dojmu srdce, prvnímu celé mé bytosti dosud ještě novému a neznámému pocitu. Můj dětský věk končil, loučil se se mnou v tomto okamžení... Za dvě hodiny jsem se vrátil k domovu, ale nenalezl zde již paní M. Odjela prý se svým mužem do Moskvy za nějakou nutnou záležitostí. Vícekrát jsem se s ní již nesetkal... Psáno r. 1849.»

'titulární rada Jakub Goljadkin probral z dlouhého spánku' (早 8 点起床) + 'ležel nehybně na své posteli, jako člověk ne-zcela ještě přesvědčený' (不能确定是否真醒) + 'Otce svého nepamatuju' (父亲缺席) + 'Můj otčím byl hudebník' (继父是音乐家) + 'houslí na pohled zcela obyčejných... Nabízel za ně tři tisíce rublů' (外观平凡的小提琴价值 3000 卢布之谜) + 'Můj dětský věk končil, loučil se se mnou v tomto okamžení' (童年结束于此) + 'Psáno r. 1849' (写于 1849),三段四拍完整:'doppelgänger 之谜 + 童年丧失之谜 + 童年结束之谜',plot 84 分。

«titulární rada Jakub Goljadkin» (九品文官) + 'Jako staří známí pohlédly na něho zelenavě špinavé, začazené, uprášené stěny jeho malinké světničky' (久违的旧相识)。
«Příjmení mého otčíma bylo Jefimov. Narodil se na panství velmi bohatého statkáře a byl synem jistého chudého hudebníka... Můj otčím vstoupil do tohoto sboru klarinetistou. Byly mu dvacetdva roky, když se seznámil s jistým podivným člověkem. V témž újezdě žil bohatý hrabě, jenž přišel na mizinu tím, že si vydržoval domácí divadlo. Tento hrabě vypověděl kapelníka svého orchestru, rodilého Vlacha, pro nezřízené chování.»
«Především byl to Evropan, člověk moderní s mnoha novými ideami v hlavě, kterými se stále všude blýskal. Co se zevnějšku jeho týkalo, byl černovlasý, velký, zvláštní a hřmotný muž, s modním vousem, se spokojenou zarudlou tváří, s bílými jako cukr zuby a s bezúhonným gentlemanským chováním. Říkalo se o něm vůbec, že jest vážný, rozumný člověk.»

'titulární rada Jakub Goljadkin' (九品文官 Goljadkin) + 'Příjmení mého otčíma bylo Jefimov... klarinetistou' (继父 Jefimov 之单簧管手) + 'rodilého Vlacha' (意大利乐队指挥) + 'černovlasý, velký, zvláštní a hřmotný muž, s modním vousem' (Madame M. 之夫 pan M. 之现代欧洲人),三组人物极鲜明,Goljadkin 之官僚群像 + Jefimov 之音乐家群像 + Madame M./ pan M. 之 Moscow gentry 群像,cast 88 分。

«Bylo bez mála osm hodin z rána, když se titulární rada Jakub Goljadkin probral z dlouhého spánku, zívnul, protáhl se a otevřel konečně úplně své oči. Ostatně asi dvě minuty ležel nehybně na své posteli, jako člověk ne-zcela ještě přesvědčený» (开篇即 8 点醒之'慢 + 急' 双向)。
«Tu začal spěchat, jakoby se byl teprve nyní dovtípil, co má dělat. Ohlížeje se ve spěchu vůkol sebe a spatřiv na zemi maminčin šátek, zdvihl jej a schoval do kapsy. Potom uviděl čepec; také jej zdvihl a schoval k sobě, jakoby se chystal na dalekou cestu a sbíral vše, čeho bylo třeba.» (父亲'急促收物' 准备出逃)
«polibek a velké slzy padly na moji ruku, na tu, kterou jsem měl položenu na prsou. A políbila ji dvakráte za sebou. ... Okamžik na to už zmizela. ... Strhl jsem se sebe šáteček a líbal jej, nemoha se vzpamatovati; několik minut byl jsem jakoby smyslů zbaven.» (Madame M. 吻手后消失 + narrator 5 分钟发呆)

'Bylo bez mála osm hodin z rána... dvě minuty ležel nehybně' (开篇 8 点醒 + 2 分钟慢确认 之'慢') + 'Tu začal spěchat... sbíral vše, čeho bylo třeba' (父亲急收物 之'急') + 'polibek... Okamžik na to už zmizela... několik minut byl jsem jakoby smyslů zbaven' (吻后即消失 + narrator 5 分钟发呆 之'急 + 慢' 双向),三段节奏差极鲜明,pace 84 分。

«titulární rada Jakub Goljadkin... malinké světničky, jeho prádelník z mahagonového dřeva, stolice, obarvené na způsob mahagonu, stůl, obarvený na červeno, turecký divan, potažený voskovaným plátnem červenavé barvy se zelenými kvítečky» (物品单列之 19 世纪捷克书面语古典句法)。
«Otce svého nepamatuju. Umřel, když mi bylo dvě léta. Má matka se provdala podruhé. Toto druhé manželství přineslo jí mnoho hoře, ačkoli vzniklo z lásky. Můj otčím byl hudčbník.» (短句平行之捷克古典句法)
«Paní M. neodpověděla, ale rychle vyskočila s lavičky a sklonila se nade mnou. ... Horký dech její pálil mne do tváře; ona se shýbla ještě níže a zdálo se, že zkoumá mou tvář. Konečně polibek a velké slzy padly na moji ruku, na tu, kterou jsem měl položenu na prsou.» (动词短句密集之 19 世纪末捷克书面语)

'malinké světničky' (小房间之 diminutiv) + 'Otce svého nepamatuju' (短句 4 行平行之 1849 古典捷克语) + 'Paní M. neodpověděla, ale rychle vyskočila s lavičky a sklonila se nade mnou' (动词短句密集之 Madame M. 段),1897 捷克语翻译之 'classical Czech + diminutiv' 双轨标本,prose 90 分。

«Posléze šerý podzimní den, kalný a špinavý, tak zlostně a s takou kyselou grimasou nahlédl k němu skrze matné okno do světnice, že pan Goljadkin nijakým způsobem už nemohl více pochybovati, že se nenachází v nějakém báječném carství, nýbrž v Petrohradě, ve hlavním městě, v Šestilávočné ulici, ve třetím patře jistého velmi velikého, pevného domu,» (Petersburg + Šestilávočná ulice + 三层楼房之具体坐标)
«Příjmení mého otčíma bylo Jefimov. Narodil se na panství velmi bohatého statkáře... V témž újezdě žil bohatý hrabě, jenž přišel na mizinu tím, že si vydržoval domácí divadlo. Tento hrabě vypověděl kapelníka svého orchestru, rodilého Vlacha» (乡间庄园 + 富裕地主 + 伯爵之家剧院 + 意大利乐队指挥之全息)
«V deset hodin přijel muž mad. M. ... Především byl to Evropan, člověk moderní s mnoha novými ideami v hlavě... Byl černovlasý, velký, zvláštní a hřmotný muž, s modním vousem, se spokojenou zarudlou tváří, s bílými jako cukr zuby a s bezúhonným gentlemanským chováním. Říkalo se o něm vůbec, že jest vážný, rozumný člověk.» (Moscow 乡间 + 现代欧洲绅士 pan M. 之具体形象)

'Petrohradě, ve hlavním městě, v Šestilávočné ulici, ve třetím patře jistého velmi velikého, pevného domu' (Petersburg 之 Šestilávočná ulice + 三层楼房之 1846 具体坐标) + 'panství velmi bohatého statkáře... rodilého Vlacha' (乡间庄园 + 意大利乐队指挥) + 'V deset hodin přijel muž mad. M.' (Moscow 乡间 + Madame M. 10 点出场),三层 world 完整,world 92 分。

«Bylo bez mála osm hodin z rána, když se titulární rada Jakub Goljadkin probral z dlouhého spánku, zívnul, protáhl se a otevřel konečně úplně své oči. Ostatně asi dvě minuty ležel nehybně na své posteli, jako člověk ne-zcela ještě přesvědčený, probudil-li se, či spí-li ještě, bdí-li a je-li skutečnost vše to, co se nyní děje vůkol něho, či jest to pokračování jeho zmotaných snů.» (开篇即'早 8 点 + 不能确定是否真醒 + 是梦还是真' 之 doppelgänger 钩)
«Otce svého nepamatuju. Umřel, když mi bylo dvě léta.» (开篇即'父亲缺席 + 两岁丧父' 之童年丧失钩)
«Tehda bylo mně skoro jedenáct let...» (开篇即'11 岁 narrator 童年记忆' 之钩)

'titulární rada Jakub Goljadkin probral z dlouhého spánku' (Goljadkin Sr. 起床) + 'jest to pokračování jeho zmotaných snů' (是梦? 真?) + 'Otce svého nepamatuju' (父亲缺席) + 'Tehda bylo mně skoro jedenáct let' (11 岁 narrator),三开篇三种 hook mode,'doppelgänger 钩 + 童年丧失钩 + 童年记忆钩',hook 88 分。

«Dědictví záleželo z černého fraku, bedlivě šetřeného nebožtíkem, který se stále ještě nadál, že nalezne místo, a pak z houslí na pohled zcela obyčejných. Nikdo nečinil námitek proti tomuto dědictví. Ale po nějakém čase k statkáři přišel první houslista hraběcího orchestru s listem od hraběte. V listě onom hrabě žádal, aby přemluvili Jefimova, by prodal housle, zbylé po Vlachovi, jež si hrabě velice přál získati pro svůj hudební sbor. Nabízel za ně tři tisíce rublů.» (意大利指挥之遗产 = 一件黑衣 + 一把外观平凡的小提琴 = 价值 3000 卢布之谜)
«Můj dětský věk končil, loučil se se mnou v tomto okamžení... Za dvě hodiny jsem se vrátil k domovu, ale nenalezl zde již paní M. Odjela prý se svým mužem do Moskvy za nějakou nutnou záležitostí. Vícekrát jsem se s ní již nesetkal.» ('童年结束 + Madame M. 当日去莫斯科永不再见' 之'first-blush childhood memoir')

'houslí na pohled zcela obyčejných... Nabízel za ně tři tisíce rublů' (外观平凡的小提琴价值 3000 卢布之 musical-mystical inheritance-object, 后世《白痴》之 Ippolit 之画 + 《卡拉马佐夫兄弟》之钱袋之预演) + 'Můj dětský věk končil' (童年结束于 Madame M. 吻手 + 当日永别之'first-blush childhood memoir' 结构原型, 后世《卡拉马佐夫兄弟》之 Kolja Krasotkin 之结构原型),三创新于 220 页之捷克译本内,innov 90 分。

«Můj dětský věk končil, loučil se se mnou v tomto okamžení... Za dvě hodiny jsem se vrátil k domovu, ale nenalezl zde již paní M. Odjela prý se svým mužem do Moskvy za nějakou nutnou záležitostí. Vícekrát jsem se s ní již nesetkal... Psáno r. 1849.» (童年结束 + Madame M. 当日去莫斯科 + 永不再见 + 写于 1849)

'Můj dětský věk končil, loučil se se mnou v tomto okamžení' (我的童年于此结束) + 'Odjela prý se svým mužem do Moskvy' (Madame M. 当日随夫去莫斯科) + 'Vícekrát jsem se s ní již nesetkal' (永不再见) + 'Psáno r. 1849' (1849 写就),'未完之童年 + 已完之童年' 之双关,系 1849 年之'first-blush'之单笔触收,ending 86 分。