Zápisky z mrtvého domu

Sotva že odešel M—cký (onen Polák, jenž rozmlouval se mnou), přivalil se do kuchyně Gazin, celý opilý.

Gazín — a prisoner drunk in broad daylight — overturns the narrator's first-month assumptions about katorga discipline; the chapter is titled 'First Impressions' but each impression contradicts the previous one; plot 75.

Byl to kmet šedesátiletý, maličký, šedivý. Nápadně mne překvapil hned na první pohled. Lišil se neobyčejně od ostatních vězňů; v jeho pohledu bylo cosi tak tichého a klidného, že jsem — jak se pamatuju — se zvláštním jakýmsi potěšením patříval na jeho jasné, světlé oči, ob-

A 60-year-old grey Old-Believer from Vetka — the only prisoner the narrator finds comforting to look at; cast 89.

Já vstupoval do ohrady nemocnice nikoli bez jisté zvědavosti na tuto novou, mně ještě nepovědomou variaci našeho trestaneckého života.

The hospital-chapter deceleration — 'I entered the hospital-yard with some curiosity for this new variation on our convict life' — marks the structural break from Část Prvá to Část Druhá; pace 80.

V Sibiři vůbec přes to, že je tam zima. jsou úřady neobyčejně teploučké. Lid tamní je prostý, nenačichlý liberálností; pořádky staré, pevné, staletími posvěcené.

The ironic Úvod — 'despite the cold in Siberia, the offices are unusually warm' — sets the narrator's documentary-ironic register; Jaroš's Czech rendering preserves the original's mock-civic-pride register exactly; prose 92.

Poprvé jsem se setkal s Alexandrem Petrovičem v domě jistého starého, zasloužilého a pohostinného úředníka Ivana Ivanoviče Gvozdikova, jenž měl pět velice nadějných dcer různého stáří.

The narrator meets the convict-teacher Gorjančikov in Gvozdikov's house (5 promising daughters of various ages) — the civilian-side world of Siberian katorga administration; world 93.

Pohlédne-li časem člověk skrze štěrbinu ve plotě na boží svět, nespatři-li tam něco nového, uvidí všeho všudy proužek oblohy, pak vysoký, ze země nasypaný val, porostlý buřením, a po valu sem tam ve dne v noci se procházejí stráže.

Looking through a fence-slat at God's world, all one sees is a strip of sky and a guard walking the rampart — the prison-fence-slat framing device; hook 86.

Já vstupoval do ohrady nemocnice nikoli bez jisté zvědavosti na tuto novou, mně ještě nepovědomou variaci našeho trestaneckého života.

The hospital-as-'new-variation-on-our-convict-life' reframing is the 1860-62 prison-memoir innovation; the prisoner-narrator becomes the participant-observer of his own katorga; innov 90.

Okovy spadly. Já je zdvihl... Chtělo se mně podržeti je v ruce, pohlédnouti na ně na posled. Až mně připadalo divným, že před okamžikem byly ještě na mých nohou. „Nu s Bohem! s Bohem!" volali trestanci trhanými, hrubými, ale jako by něčím spokojenými hlasy. Ano s Bohem! Svoboda, nový život, vzkříšení z mrtvých... Jaký to slavný okamžik!

The fetters drop; the narrator lifts them, marveling they were on his legs a moment before; the prisoners shout 'Nu s Bohem! s Bohem!' — God-speed farewell — and the closing line: 'Svoboda, nový život, vzkříšení z mrtvých' (Freedom, new life, resurrection from the dead) is the prison-memoir's non-ending — the katorga ends for one man; ending 91.